čtvrtek 18. června 2009

Chléb náš vezdejší dej nám dnes (sv. Cyprián)

Dále v modlitbě [Páně] prosíme: Chléb náš vezdejší (každodenní) dej nám dnes (Mt 6, 11). To lze chápat duchovně i doslovně, neboť Božím působením slouží chléb v obojím významu spáse. Vždyť Kristus je chléb života, avšak není to chléb všech, ale náš chléb. Tak jako říkáme Otče náš, poněvadž Bůh je Otcem těch, kdo ho poznávají a v něho věří, nazýváme Krista naším chlebem, protože je chlebem těch, kteří patří k jeho tělu.

A o tento chléb prosíme, abychom jej dostávali každý den, abychom my, kteří jsme v Kristu a denně přijímáme jeho eucharistii jako pokrm spásy, nebyli odloučeni od Kristova těla pro nějaké těžší provinění, pro které bychom nesměli přijímat a museli se zdržet nebeského chleba. Vždyť on sám to hlásal, když řekl: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe: Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa (Jan 6, 51)

Když tedy říká, že ten, kdo bude jíst z jeho chleba, bude žít navěky, pak stejně jako je zřejmé, že budou žít ti, kdo patří k jeho tělu a právem společenství přijímají eucharistii, je se naopak třeba obávat a modlit, aby nezůstal vzdálen spáse ten, kdo se zdržuje (přijímání) a odděluje se tím od Kristova těla; vždyť sám Kristus pronáší hrozivá slova: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život (Jan 6, 53). A proto prosíme, abychom náš chléb, to jest Krista, dostávali denně a abychom se my, kteří v Kristu zůstáváme a žijeme, neoddělovali od jeho posvěcení a jeho těla.

Z traktáru O modlitbě Páně, kap. 18 (De oratione dominica; CSEL 3, 280-281).



Žádné komentáře: