pátek 21. března 2008

Za světel této vigilie se postavme těm, kdo vládnou temnotám (sv. Augustin)

Blažený apoštol Pavel nás vyzývá, abychom jej následovali. Připomíná přitom, jak se projevují jeho ctnosti. Říká totiž: často ve bdění (2 Kor 11, 27). Proto musíme při této vigilii, která je jakoby matkou všech svatých vigilií a při níž bdí celý svět, zůstat čilí! Nezůstává bdít onen svět, o němž je psáno: Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí tělo a po čem touží jeho oči, je ze světa a nikoli z Otce (srov. 1 Jan 2, 15-16). Tím, kdo řídí tento svět, jsou synové nevěrnosti, tedy ďábel a jeho andělé. Právě proti nim vedeme boj, jak nás upozorňuje tentýž apoštol, když říká: Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy (Ef 6, 12). Tímto světem jsme byli kdysi i my, nyní jsme však světlem v Pánu (srov. Ef 5, 8). A tak se za světel této vigilie postavme těm, kdo vládnou temnotám. Ten svět, o němž jsem hovořil, o této slavnosti nebdí. Bdí ten svět, o němž je psáno: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět sám se sebou. Nepřičítá lidem jejich provinění (2 Kor 5, 19). Slavení této vigilie ostatně září po celém světě tak jasně, že nenechá spát ani těm, kdo neříkám, že spí, ale kdo jsou pohřbeni v propastné bezbožnosti. Dokonce i oni bdí této noci, v níž se viditelně naplňuje to, co bylo dávno přislíbeno: Noc jako den svítí (Žl 138 [139], 12). Tato slova se uskutečňují v srdcích zbožných, o nichž je řečeno: I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem (Ef 5, 8). Uskutečňují se také v protivnících všech, i těch, kdo vidí v Pánu, i těch, kdo nenávidí Pána. Bdí tedy této noci jak svět Kristu nepřátelský, tak svět Kristem smířený. Tento svět, totiž osvobozený, bdí, aby mohl chválit svého lékaře. Druhý, ten odsouzený, také bdí, ale aby mohl zlořečit svému soudci. Jeden bdí se srdcem zbožným, horlivým a zářivým, ten druhý také bdí, skřípe přitom zuby a rozvztekán. Zkrátka, prvnímu nedovoluje této slavnosti usnout láska, druhému ničemnost, prvnímu křesťanská zdatnost, druhému ďábelská zlost. A tak i sami naši nepřátelé, byť nevědomky, povzbuzují nás samé, jak máme bdít, když kvůli nám bdí dokonce ti, kteří nás nenávidí. Také mnozí z těch, kdo nejsou označeni Kristovým jménem, této noci nespí – někteří pro bolest, jiní pro hanbu, další, kteří se již začínají blížit víře, pro bázeň boží. Tato slavnost jim nedá spát z různých důvodů. S jakou radostí musí bdít ten, komu je Kristus přítelem, když s bolestí bdí jeho nepřítel? Jak by se takovou slávou Kristovou nenadchl pro bdění křesťan, když se stydí spát i pohan? Jak moc sluší bdít tomu, kdo již vstoupil do tohoto velkého domu, když už bdí i ten, kdo se do něj teprve chystá vstoupit? Bděme tedy, a modleme se, abychom slavili tuto vigilii jak navenek, tak niterně. Ve čteních ať k nám promlouvá Bůh, ve svých modlitbách mluvme k Bohu. Nasloucháme-li tomu, co říká, s poslušností, ten, jehož vzýváme, v nás přebývá. Promluva 219, o velikonoční vigilii.

Žádné komentáře: