pátek 15. června 2007

Velikonoční Beránek (sv. Efrém Syrský)

Učedníci se ocitli mezi beránkem a beránkem. Jedli velikonočního beránka a beránka opravdového.

Odp.: Sláva tobě, králi Mesiáši, který jsi zachránil svatou církev vlastní krví.

Apoštolové se ocitli mezi předobrazem a pravdou. Viděli, jak předobraz odnášejí pryč a přichází pravda.

Blažení ti, pro něž je předobrazu konec a stojí na počátku pravdy.

Pán jí se svými učedníky velikonoční večeři, a když láme chléb, ruší chleby nekvašené.

Jeho chléb, který oživuje všechno, oživuje národy, zaujímá místo chlebů nekvašených, které nebyly zdrojem života.

Církev nám dala živý chléb namísto chleba nekvašeného, který nám strkal Egypt.

Maria nám dala chléb života namísto chleba námahy, který nám dala Eva.

Ábel byl beránek a obětoval beránka. Kdo kdy viděl, aby beránek obětoval beránka?

Beránek Boží jedl beránka. Kdo kdy viděl, aby beránek jedl beránka?

Beránek pravdy jedl velikonočního beránka. Předobraz byl pojídán pravdou.

Všechny předobrazy stály u velesvatyně a očekávaly toho, jemuž všechny patřily.

Předobrazy spatřily beránka pravdy, otevřely brány chrámu a vyšly mu vstříc.

Všechny předobrazy se zapojily a zůstali v něm a všichni hovořili právě o něm.

Neboť v něm se naplnily všechny předobrazy a všechna tajemství a ten, který dokonává všechno, v nich otiskl svou pečeť.

Když se vlk zdálil ze stádce dvanácti a vyšel z večeřadla, beránek pravdy se zvedl a rozdělil mezi stádce své tělo, které předtím pojídalo velikonočního beránka. Tak byl zpečetěn obraz, který si předávaly všechny generace od Egypta až po večeřadlo.


Hymny 6, 14.

Pracovní překlad z italštiny: David Vopřada

Žádné komentáře: