pátek 15. června 2007

Krása světla (sv. Basil Veliký)

I řekl Bůh: „Buď světlo!“ (Gn 1,3) První slovo Boží stvořilo světlo, roztrhlo temnoty, zahnalo smutek, osvítilo vesmír, obléklo všechno do milé a radostné podoby. Objevuje se i nebe, napřed skryté ve tmách, ukazuje svou nádheru, která je tak veliká, že ji můžeme vidět ještě my dnes. Vzduch přímo jiskřil, zadržoval v sobě všechno světlo a zaplavoval jím celý prostor. Ovzduším dorazilo světlo až k éteru, k nebi. V šíř ozářilo všechny končiny země: sever i jih, východ i západ, to vše v kratičkém okamžiku. Atmosféra je tak jemná a průhledná, že světlo, které jí prochází, nepotřebuje žádný časový okamžik. Tak jako náš zrak vnímá bezprostředně předměty, na kterých spočine, s takovou rychlostí, že si nikdo není schopen představit kratší chvilku, vítá ovzduší sluneční paprsky.

Když se objevilo světlo, je i nebe radostnější a vody čiřejší. Světlo nejen přijímají, ale také odrážejí světelné jiskřičky, jež nelze spočítat.

Boží slovo daruje všemu nádherný a půvabný zjev. Jako ti, kdo se ponořují a lijí olej do vody, aby dostala lesk, tak i Stvořitel o milosti světla pouze nemluví, ale světu jej přináší.

„Buď světlo!“ A rozkaz byl vmžiku splněn. Něco tak radostného a krásného si lidská mysl nebyla schopná představit – a hle, bylo stvořeno světlo

Když pak mluvíme o hlasu nebo slově či Božím příkazu, nechceme tím říci, že Boží slovo je zvuk, který se vytváří na hlasivkách nebo který formuje jazyk. Jednodušším způsobem to pro žáky můžeme vyjádřit tak, že Boží slovo znamená pohnutku Boží vůle, které má význam jako třeba příkaz.

A Bůh viděl, že světlo je krásné (Gn 1,4 LXX). Která chvály, kterou jsme s to vyslovit by byla hodná světla, když je Tvůrce je již na začátku označil za krásné?

Hexaemeron, 2, 7.


Sv. Basil Veliký (329-379) se narodil v Césareji, hlavním městě Kappadokie (dnešní střední Turecko). Měl devět sourozenců, dva další se stali biskupy (jeden z nich je sv. Řehoř Naziánský). Bazil byl velmi chatrného zdraví. Obdržel vynikající vzdělání a v r. 357 byl pokřtěn. Sjezdil celý křesťanský Východ a hledal mistry duchovního života, protože duchovnímu životu se chtěl naplno zasvětit. V této době také sesbírá spolu s bratrem Řehořem Origenovy texty, které jsou známé pod názvem Filokalia. V r. 364 je v Césareji vysvěcen na kněze a v r. 370, po smrti biskupa Eusebia se stává biskupem tohoto velkého města. Jeho službu poznamenaly špatné vztahy s císařem Valentem, který se klonil proti víře nicejského sněmu. Krátce po Valentově smrti umírá 1. ledna 379 i Bazil. Mezi jeho významná díla patří Proti Eunomiovi, O Duchu svatém (v němž jako jeden z prvních výslovně hájí božství Ducha svatého), Moralia a Homilie na Hexahémeron, z něhož je i náš úryvek.


Pracovní překlad a poznámka o autorovi: David Vopřada.

Žádné komentáře: