pátek 15. června 2007

Krása stvoření (sv. Cyril Jeruzalémský)

Kontempluj jaro a všechny květiny. Všechny jsou si tak podobné a přitom tak rozdílné – rudou růži, svítivou bělost lilie. Kdo je stvořil takto rozdílné, z téhož deště a z téže země? Všimni si, jak jsou ty stvořené věci precizně zhotovené – dřevo stromu se teď rozvine do stinné kštice, zplodí množství květů. Jeho tvůrce je jediný. Na jediné révě jedna část uschne, druhá kvete, třetí se zazelená listím, další se promění v hrozen vína. Obdivuj také sukovité kroužky rákosu, jak je Stvořitel učinil.

Z jediné země povstávají hadi, šelmy, tažná zvířata, dříví, jedlá obživa, zlato, stříbro, měď, železo, kámen. Voda je stále tatáž, rodí se z ní však různé druhy ryb a ptáků, jedni aby plavali ve vodě, druzí aby létali po nebi.

Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů (Žl 103,25). Kdo je schopen popsat krásu ryb, které v něm žijí? Kdo popíše velikost kytovců a jak vypadají obojživelníci, kteří obývají vodu i suchozem? Kdo vylíčí hloubku a rozměry moře a mocnou sílu vln, když se vzdouvají do výše? A moře přesto zůstává ve svých březích podle rozkazu toho, jenž pravil: „Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!“ (Job 38,11) A moře vydává svědectví o tomto přijatém příkazu, stahuje své vlny, popisuje viditelnou čáru pláží, jako by chtělo dokázat, že si dává pozor, aby nepřekročilo domluvené hranice.

Kdo ví, jak byli stvořeni ptáci v povětří? Někteří z nich švitoří jazykem, který vpravdě umí zazpívat. Další mají peří mnoha barev, jiní, jako třeba sokol, jsou při letu schopní nad prázdnotou se nehýbat. Z Boží vůle zůstává sokol nehybný, když rozprostírá křídla k jihu (Job 39,26). Kdo z lidí může pozorovat orla, když se vysoko vznáší (Job 39,27)? Mizí-li ti z očí i ten nejhloupější z ptáků, když vyletí do výše, jak bys mohl pochopit stvořitele všeho?

Kdo zná jména všech dravých zvířat? Anebo kdo je schopen vyšetřit fyziologii každého z nich? Pak tedy, pokud neznáme ani jména šelem, jak bychom mohli rozumět jejich Tvůrci?

Bůh dal jediný příkaz. Řekl: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ (Gn 1,24) A tak přišly na světlo různé druhy zvířat jediným rozkazem, z jediného počátku: maličká ovečka, masožravý lev a mnoho dalších zvířat, které vypadají, jako by napodobovaly různé lidské povahy: liška například vyjadřuje lstivou mazanost lidí, had připomíná přátele, kteří zraňují svým jedem, hřebec, jehož ržání připomíná smyslovost mladíků (srov. Jer 5,8), pilný mravenec povzbuzuje liknavce a lenocha. Když mladý člověk žije zahálčivě, napomíná jej Písmo, aby si vzal příklad ze zvířat: „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.“ (Př 6,6) Podívej se na něj, jak si ukládá stranou pokrm na vhodnou dobu, a napodobuj ho, uschovávej si poklad z plodů dobrých skutků na věky, které přijdou. A dále, pojď se podívat na včelu a nauč se pracovat jako ona (srov. Př 6,8 LXX). Tak jako včela létá z květu na květ a sbírá med, který ti je k užitku, stejně i ty pročítej božská Písma a sbírej svou spásu! Až budeš Písmy nasycen, vzkřikni: „Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa!“ (Žl 119,103)

A copak není ještě větší oslavy hoden Stvořitel? Chceš říci, že všechno stvoření je k ničemu, když nevíš, jak jsou utvořeny? Můžeš poznat hodnotu všech rostlin? Nebo můžeš rozlišit, co dobrého může vzejít z každého živočicha? Z hadího jedu se připravuje sérum pro zdraví lidí. Říkáš, že plaz je strašný. Boj se Hospodina a had ti nebude moci uškodit. Škorpión tě může bodnout; měj bázeň před Hospodinem a škorpión tě nepíchne. Lev lační po krvi. Obávej se Hospodina a lev se před tebou schová, jako za časů Danielových (srov. Dan 6,18). Nad silou těchto zvířat opravdu můžeme žasnout. Pozoruj například škorpióna, který používá své zbraně v žihadlu. Moc jiných zvířat spočívá v jejich zubech, jiné šelmy bojují svými drápy, bazilišek nachází svou nadvládu ve svém zraku.

Z rozmanitosti stvoření si můžeš udělat představu o velikosti Stvořitelově. Pokud ne, možná tyto věci neznáš, možná tě nezajímá příroda, která tě obklopuje.

Catecheses baptismales, 9,10-15.


Sv. Cyril Jeruzalémský (313–387) se narodil nejspíše v Jeruzalémě ve stejný rok, kdy Konstantin vydal Milánský edikt, který zaručoval křesťanům svobodu náboženství. V roku 341 jej jeruzalémský biskup Maximos vysvětil na kněze a který mu roku 348 svěřil úkol přednést pro nově pokřtěné křesťany Katecheze, ze kterých přinášíme i tento úryvek o kráse ukryté ve stvoření. 4. století byla doba politicky velmi složitá, stejně tak pro církev (vzpomeňme spory týkající se Ježíšova božství mezi následovníky alexandrijského kněze Aria a biskupy věrnými závěrům koncilu v Niceji). Cyril se stal po Maximovi jeruzalémským biskupem, avšak velmi záhy začal být z různých důvodů obviňován a byl celkem třikrát poslán do vyhnanství. V exilu strávil nakonec plných 16 let z celkových 38 let svého biskupování v Jeruzalémě. Z jeho díla se nám zachoval soubor celkem 24 katechezí pro novokřtěnce. Zemřel 18. března 386, téhož roku, kdy se sv. Jeroným nastálo usadil v Betlémě.


Pracovní překlad a poznámka o autorovi: David Vopřada.

Žádné komentáře: